Test č. 9

Deskriptivní geometrie, I. ročník kombinovaného studia FAST,
letní semestr 2000/2001

(čtvrtý a poslední test letního semestru)

Zborcené plochy

Posluchači užijí pouček, že:

• u plochy jednodílného hyperboloidu a hyperbolického paraboloidu je každá přímka jednoho systému přímek protínána všemi přímkami druhého systému přímek;
• v každém bodě těchto ploch se kříží dvě různoběžné tvořící přímky plochy (jsou z opačných systémů přímek) a tyto různoběžky určují tečnou rovinu plochy s dotykovým bodem v jejich průsečíku;
• při pohybu dotykového bodu tečné roviny po jedné z tvořících přímek se postupně tečná rovina okolo takové přímky vytáčí (Chaslesův korespondenční princip, viz Š.Holáň, DG III. díl, str. 37. aj.Vala, DG II. díl, str 99).

1. Vypište zde všechny 3 možnosti, jakými útvary (kolika přímkami, rovinami) může být zadána zborcená plocha hyperbolického paraboloidu.

2. Jakou vzájemnou polohu mají mezi sebou tvořící přímky jednoho systému na jednodílném hyperboloidu. Kolika tvořícími přímkami je tato plocha určena?

3. Co je to Chaslesův korespondenční princip, vypište slovy:

4. Jakou vzájemnou polohu zaujímají tyto tři přímky a, b, c v axonometrickém zobrazení, podle obr.4a), a dále v Mongeově projekci, podle obr. b) a c)?

   obr4a_v.jpg	obr4b_v.jpg
   obr4c_v.jpg

   Návod: Jsou-li 3 přímky rovnoběžné (každá přímka zvláště) s jistou rovinou, (ale mezi sebou zůstávají vzájemně mimoběžné), pak určují hyperbolický paraboloid. Takovou polohu mimoběžek nazýváme "komplanární".

Další příklady 5) až 11) mohou se opakovat v zápočtové písemce před zkouškou z letního semestru.

5. Zborcená plocha je určena řídicí rovinou a a mimoběžkami a, b, podle obr. 5). Připište zde název této plochy. Dále sestrojte v bodě B tečnou rovinu t, která se dotýká plochy právě v bodě B!

   obr5_v.jpg

   Návod: tečná rovina je tvořena přímkou b a ještě přímkou z druhého (opačného) systému, zpravidla tedy čárkovanou. Dále platí: jsou-li dány dvě mimoběžné přímky plochy a řídicí rovina, pak přímky druhého systému (tudíž čárkované a v obr. nezadané), musí být rovnoběžné s danou řídicí rovinou.
   Poznámka: zadaná řídicí rovina je tam "kvůli možnosti tvořit přímky druhého, čárkovaného systému. Kdyby totiž byla chybně zadána řídicí rovina, patřící k systému přímek a, b - pak je to "nošení dříví do lesa", protože taková řídicí rovina by byla zadána zcela zbytečně:
   Víme totiž, že řídící rovinu, patřící k systému přímek a, b si sami kdykoli můžeme odvodit (a nejsme tudíž odkázáni na to, jestli bude zadaná).Sami si ji odvodíme tak, že "zvolíme v prostoru pevný bod a v něm vedeme po jedné rovnoběžce s každou ze zadaných mimoběžek a, b." Tyto nové přímky jsou mezi sebou tedy různoběžné a proto nutně určují rovinu. Právě této rovině různoběžek říkáme "řídicí".
   Jde nám tedy o to, vést v bodě B ještě přímku druhého (čárkovaného) systému, ale rovoběžně s řídicí rovinou a. To zařídíme tak, že v bodě B zavedeme posunutou rovinu a' || a (dělá se to zavedením hlavní přímky nové roviny a' některé osnovy bodem B). Po sestrojení stop nové roviny a' , najdeme i průsečík A druhé přímky a s rovinou a' . Propojením AB získáváme přímku g´ čárkovaného systému, přímku už rovnoběžnou s rovinou a´. Takže nyní máme dvě různoběžky, protínající se v bodě B. Tím úkol končí. Pokud by bylo požadováno "sestrojit v bodě B tečnou rovinu", byla by už tvořena těmito různoběžkami t=b.g'.

6. Hyperbolický paraboloid je zadán průměty dvou mimoběžek a, b a řídicí rovinou p (půdorysnou), při čemž je a₁ || b₁. Dále je dán T₂ bodu T, který leží na ploše. Odvoďte chybějící půdorys T₁! Podle obr. 6.

   obr6_v.jpg

   Návod: vedeme ihned bodem T₂ přímku g' druhého systému, rovnoběžnou s řídicí rovinou p, takže g'₂ || p₂. Odvodíme pomocí jejich průsečíků s přímkami a, b také i její půdorys g'₁ a konečně i T₁. Bodem T ovšem procházejí po jedné přímce g' a c z každého systému. Přímku c₁ máme ihned: když a₁ || b₁ je i c₁ || a₁ || b₁ (kvůli komplanaci u HP). Dále připravíme ještě nejméně jednu přímku m' čárkovanou (|| p), např. přímo v p ležící. (Půjde o prostou spojnici půdorysných stopníků přímek a, b.) Přímka c₁ na přímce m'₁ vytne také svůj půdorysný stopník (protože se tyto přímky z opačných systémů ze zásady musí protnout a protože celá přímka m' leží v půdorysně.) Odvodíme nárys tohoto stopníku P^c₂ a v náryse jeho propojením s bodem T₂ získáváme nárys přímky c₂.

7. Hyperbolický paraboloid je určen mimoběžkami a, b a řídicí rovinou p (půdorysnou), podle obr.7. Přitom a₁ || b₁. Odvoďte nárys bodu M₂, leží-li na ploše, ale je zadán jen svým M₁.

   obr7_v.jpg

   Návod: postupujeme podobně jako v 6.př.: nejdříve připravíme c₁, M₁ Îc₁ || b₁. Dále v náryse začneme rýsovat aspoň dvě přímky čárkované a tyto odvodíme potom i do půdorysu. Vyhledáme v půdoryse dva průsečíky přímky c₁ s čárkovanými přímkami. Odvodíme tyto dva průsečíky do nárysu na čárkované přímky. Propojením těchto průsečíků v náryse získáme i přímku c₂. Z půdorysu na ni odvodíme konečně i bod M₂.

8. Hyperbolický paraboloid je zde, podle obr. 8., zadán nakonec už velmi obecně: mimoběžky a, b, (které už nemají rovnoběžné první průměty) a řídicí rovinou p. Máme opět najít půdorys bodu A, ležícího na ploše, je-li dán jeho nárys.

   obr8_v.jpg

   Návod: zavedeme bodem A₂ čárkovanou přímku g'₂ a odvodíme její půdorys. Potom ihned můžeme odvodit také i půdorys bodu A₁. S přímkou cÎA to bude však složitější: její půdorys nemůžeme dokonce ani odhadnout (komplanace přímek a, b, c na ploše hyperbolického paraboloidu - i když v prostoru zde zase určitě existuje - v prvním průmětu je zastřena). Pomůžeme se jistou grafickou "lstí" (je užívána i v literatuře a bez ní to ani nejde): na ploše tedy existují nyní vodorovné čárkované přímky (díky tomu, že p je jejich řídicí rovina). Jedna z čárkovaných přímek je sice vodorovná, ale navíc také specielně kolmá k nárysně, nazveme ji r'^n. Stále - i zde - platí obecná věta: "Všechny přímky nečárkovaného systému jsou protínány zase přímkami systému čárkovaného".Tato přímka r' proto nutně protíná přímky a, b (protože vzhledem k nim patří do opačného systému). Protože ale r'^n, jeví se v náryse jen jako bod r'₂. Proto oba průsečíky přímek a, b s přímkou r' ačkoli jsou od sebe různé, v náryse se promítají však do jediného bodu r'₂. Ten tedy musí potom být pro oba nárysy přímek a, b společný průsečík. Nárysy přímek se v něm kříží.
   Dále platí, že i přímka c (procházející bodem A) musí protínat přímku r' a svým nárysem proto musí procházet také bodem r'₂, tedy c₂=r'.A₂ . Nárys přímky c již máme. Podle předchozích 6. a 7. příkladů začneme v náryse připravovat dvě vhodně zvolené vodorovné, čárkované přímky m' a p' a konečně odvodíme i jejich půdorysy - užitím průsečíků s přímkami a, b. Všimneme si dále v náryse také průsečíků M a P těchto dvou vodorovných přímek m' a p' s přímkou c. Tyto průsečíky odvodíme do půdorysu na již narýsované půdorysy čárkovaných přímek m' a p'. Propojením těchto průsečíků M a P v půdoryse získáme konečně půdorys přímky c₁. Úloha je skončena. Když to shrneme: v bodě T se kříží přímky c a g' . Tyto přímky určují tečnou rovinu t s bodem dotyku T s plochou. Můžeme případně ještě najít i stopy tečné roviny t.

9. V obr. 9 je zadání hyperbolického paraboloidu trochu převrácené. Řídicí rovinou je nárysna n a nárysy přímek a, b jsou spolu rovnoběžné. Dále je dán nárys bodu T. Odvoďte jeho půdorys a stopy tečné roviny pro tento dotykový bod T. Podrobný popis už neuvádíme, student by se měl postup odvodit a aplikovat kroky podle úloh 6.-8. (jedná se v podstatě o výměnu průměten, lidově obrázek je "vzhůru nohami").

   obr9_v.jpg

   
   

10. Zde je plocha HP, obr. 10., určena zborceným čtyřúhelníkem A, B, C, D. Body L a Q leží na ploše. Odvoďte chybějící půdorys bodu L a chybějící nárys bodu Q.

    obr10_v.jpg

    Návod: vyzkoumejte polohy řídicích rovin a z toho vyplývající zákonitost pro průměty tvořících přímek obou systémů. Potom už snadno zavedete danými průměty bodů jednotlivé průměty tvořících přímek a k těmto průmětům pak přiřadíte i chybějící průměty přímek a konečně i bodů.

11. V obr. 11. si důsledně všímejte, že u zborceného čtyřúhelníka jsou strany AB a CD spolu v prvním průmětu rovnoběžné! Máte odvodit chybějící průmět bodu T, ležícího na ploše. Jistě dokážete sami.

    obr11_v.jpg

Zde končí základní úlohy na hyperbolický paraboloid a poučky, uvedené v úvodu. Další příklady jsou již aplikace, v principu použitelné ve stavebnictví.

12. V obr.12. je dána v axonometrii přechodová plocha hyperbolického paraboloidu, propojující dva profily různých sklonů a a b. Máte sestrojit 8 tvořících přímek každého systému. Podotýkáme, že další stavební uplatnění, tomuto blízké, můžeme nalézt při zastřešení, jsou-li vodorovný hřeben a okapová hrana ve vzájemně mimoběžné poloze.

    obr12_v.jpg

    
    

13. Stejný úkol Vás čeká v obr. 13. Jde jen o jiný axonometrický pohled na tuto přechodovou plochu, tvořenou zborceným (prostorovým) čtyřúhelníkem, jehož strany leží na přímkách, popsaných takto: nakloněné a, b a vodorovná g' je v půdorysně a h' připíšeme k vodorovné, ale horní straně. U plochy takto natočené vzhledem k pozorovateli získáme navíc i křivku axonometrického obrysu (tou bude parabola, jako obalová křivka axonometrických průmětů tvořících přímek). Váš úkol bude vybrat jednu tvořící přímku a konstruktivně najít na jejím axon. průmětu dotykový bod s obrysovou čarou (obrysový bod, bod přechodu viditelnosti).

    obr13_v.jpg

    Návod: Užijete vlastnosti, že každou tvořící přímkou plochy prochází nekonečně mnoho tečných rovin a každá má svůj dotykový bod na jiném místě takové přímky (při postupu dotykového bodu po tvořící přímce se postupně také otáčí okolo tvořící přímky i příslušná tečná rovina = Chaslesův princip)
    Z promítacích metod víme, že prochází-li tečná rovina právě okem pozorovatele, je vzhledem k pozorovateli v tzv. "promítací poloze". Protože tečná rovina prochází přímkou, bude dotykový bod tečné roviny ležet na tvořící přímce. Dotykový bod se bude jevit jako bod přechodu a změny viditelnosti. Bude se jevit jako obrysový bod, ve kterém průmět tvořící přímky se dotýká obrysové čáry a proto mění svou viditelnost a průmět pak pokračuje jako neviditelný.
    Jak to prakticky provedeme? Umluvme si, že v obr. přímky skloněné k půdorysně budou nečárkované a vodorovné budou naopak čárkované a hned dvě z nich, tj. strany čtyřúhelníka označme dolní g' a horní h'. Vyberme potom některou tvořící, např. čárkovanou, vodorovnou přímku m', ležící mezi přímkami g a h'.
    Pro vyhledání bodu přechodu viditelnosti na přímce m' musíme uvážit, že přímka m' je také průmětem tečné roviny (v promítací poloze, procházející okem pozorovatele) a tedy současně i průmětem další přímky c z opačného systému - nečárkované a nakloněné, právě také ležící v této tečné rovině. Nyní se zaměříme na tuto nečárkovanou přímku c. Představíme si, že protíná c protíná např. vodorovné přímky g' v bodě P a přímku h' v bodě H. Máme nyní dvě různoběžky c a m', vzájemně se vzhledem k pozorovateli ale zakrývající. Doplníme ještě i jejich půdorysy P=P₁ a H₁ (pomocí průsečíků P přímky c na straně g' a pomoci průsečíku H přímky c na straně h'). Potom znovu pomoci průsečíku přímky m' se stranou b a průsečíku přímky m' se stranou a, takže u všech těchto průsečíků odvodíme ordinálami jejich půdorysy. Propojením P s půdorysem H₁ obdržíme půdorys c₁ a u něj dbejme, aby byl rovnoběžný s a₁ || b₁. Pro kontrolu přesnosti je užitečné si uvědomit, že půdorys přímky m'₁ musí směřovat do průsečíku půdorysů přímek p'₁ a h'₁, jde o obdobu z úlohy 8.př. a obr.8. a přímku r'.
    Půdorysy přímek m' a c se konečně kříží v půdoryse T₁. Ordinálou odvodíme nahoru na přímku m'=c, tedy na společný axonometrický průmět přímek m' a c definitivně i bod T. Toto je už obrysový bod.

14. Podle obr.14. je zadán v kolmé axonometrii (axon. trojúhelník volte sami) kruhový konoid a je ještě připojen informační obrázek v Monge (také viz J.Vala, DG II., str.97. a Š.Holáň, DG III., str.43). Řídicí kružnice k leží v souřadnicové rovině y.z, má střed S v počátku a poloměr r=30, řídicí přímka d prochází bodem Q[50,0,0] a je rovnoběžná s osou y, řídicí rovinou konoidu je nárysna x.z. Je dán ještě půdorys T₁[25,20,?] bodu T, ležícího na ploše.

    1. Odvoďte bod T (užitím tvořící přímky m plochy) .
    2. Sestrojte řez e rovinou a ÎT, a || y.z. V bodě T sestrojte konstruktivně tečnu křivky e řezu.
    3. Dále sestrojte řez vertikální rovinou l, volenou bodem T, ale různoběžnou se souřadnicovými rovinami. Opět v bodě T sestrojte tečnu čáry tohoto řezu.
    
    

    obr14_v.jpg

    Návod:
    ad a) tvořící přímka m konoidu bude rovnoběžná s řídicí rovinou x.z. Proto její půdorys m₁ bude procházet daným půdorysem T₁, rovnoběžně s osou x. Průsečík m₁ s půdorysem k₁ (na ose y) kružnice k označme M₁.Ordinálou odvodíme na kružnici nahoru bod M. Půdorys m₁ také protíná i řídicí přímku d v bodě P (d a P leží v půdorysně). Propojením m=PM získáme tvořící přímku m. Ordinálou z půdorysu T₁ nahoru odvodíme na přímku m také i bod T.
    ad b) pro křivka e řezu v rovině, rovnoběžné s bokorysnou y.z platí, že 3.průmět křivky e₃ bude afinně sdružený s kružnicí k=k₃ a osou afinity bude osa y. Bod T₃ bude afinní k jistému bodu T'₃=M na kružnici (a na vertikále). V prostoru by šlo o kolmou afinitu. Připravíme-li např. nejdříve tečnu t' kružnice v bodě T'₃ a vyhledáme-li také průsečík L této tečny t' na ose afinity y, pak zpětně spojnice LT₃ je již afinní bokorys t₃ (tečny t elipsy). Samotná tečna t je v prostoru s bokorysnou rovnoběžná, protože leží ve svislé rovině a || y.z, t || t₃. Tečnu t rýsujeme tedy jako rovnoběžku s průmětem t₃ bodem T. Dbejme však, aby stopník P^t se promítal v 3.průmětu do bodu L (P^tL || x). Spojnice obou stopníků je už stopa tečné roviny t, p^t = P^mP^t.
    ad c) nyní máme za úkol sestrojit řez konoidu vertikální rovinou l, vedenou právě bodem T. Křivku g řezu sestrojujeme postupně bodově, každý její bod jako průsečík jednotlivé tvořící přímky s rovinou řezu l. Je to snadné, protože rovina l je svislá. Označme na libovolné tvořící přímce q bod řezu Q (kdybychom použili přímku m, pak by bod Q se stal bodem T, takže pro přehlednost vybereme přímku q raději jinou).
    Metodou jako pro bod T můžeme v bodě Q sestrojit tečnou rovinu t^Q (Hledání tečné roviny t^Q je zdlouhavé a opakuje se vše v bodě Q jako pro bod T: tj. bodem Q zavedeme rovinu b || y.z.Připojíme třetí průmět Q³, uplatníme afinitu na kružnici k, najdeme afinní bod Q' , dale afinní vztah mezi tečnami v bodě Q' a v bodě Q₃. Konečně doplníme o tečnu w v bodě Q (rovnoběžnou s y.z). Stopník P^w této tečny a stopník P^q tvořicí přímky q určují stopu p^s tečné roviny s s dotykovým bodem Q. Průsečík půdorysné stopy p^s se stopou p^l je už stopník P^c tečny c čáry řezu roviny l. Spojnice půdorysného stopníku P^c a bodu Q je už konečně tečna c křivky řezu.

15. Sestrojte v kolmé axonometrii, obr. 15., plochu násypky, tvořenou 4 díly (z nichž vždy dva a dva jsou symetrické) zborcené plochy Montpellierského oblouku. Každý takový díl je samostatně tvořen částí řídicí kružnice v půdorysně o středu v počátku, dále společnou řídicí přímkou o=z a konečně vodorovnou řídící přímkou např. b (na ni leží strana vodorovného obdélníka). Jedná se tedy o přechodovou (ale nerozvinutelnou, zborcenou) plochu, propojující vodorovný obdélník či čtverec (vodorovná dvířka) s kružnicí (tj. ukončující svislé násypné potrubí). Máme tedy 4 Montpellierské oblouky, vzájemně na sebe navazující. Omezení a navázání na sebe u jednotlivých Mont.oblouků je vykonáno ve svislých rovinách, procházejících úhlopříčkami AC, BD vodorovného obdélníka. Vaším úkolem je vyrýsovat tvořící přímky zborcené plochy ve všech 4 dílech. Přitom v každém dílu vyrýsujte nejméně 5 přímek, včetně krajních.

    obr15_v.jpg

    Návod: Protože všechny tvořící přímky musí protínat i řídící přímku o=z a ta je (v našem příkladu) kolmá k půdorysně, budou všechny půdorysy tvořících přímek procházet půdorysem přímky o, tedy počátkem. Budou Proto prostými protahovanými průměry kružnice. Poznačíme si u nich očíslováním 1, 2, 3, ... průsečíky s kružnicí. V průsečících (obdobně očíslovaných 1', 2', 3', ...), kde tyto půdorysy tvořících přímek protínají půdorys b₁ strany b obdélníka, povedeme vertikálně ordinály na stranu b obdélníka. Tyto nové průsečíky očíslujeme 1*, 2*, 3*, ... Získáme tak systém čísel např.: 1+1'+1*. Postupně propojujeme jednotlivě body 1 a 1*, atd. a tak obdržíme tvořící přímku plochy. Neviditelné úseky čárkujeme.

Odevzdávejte poštou a najednou všechny příklady. Budou Vám vrácené opravené poštou přes děkanát. Poznámka při opravách "znovu" znamená je přerýsovat.

Doporučujeme odevzdat v první polovině června a pro přípravu si ponechat kopii.

RNDr.Pavel Talanda,v.r.

Aktualizace dne 04.06.2002
Copyright © Jan J. Šafařík