Vysoké učení technické v Brně
Fakulta stavební

Ústav matematiky a deskriptivní geometrie

Historie Ústavu matematiky a deskriptivní geometrie

Josef Diblík

Ústav matematiky a deskriptivní geometrie

Prof. RNDr. Josef Diblík, DrSc.

vedoucí ústavu

Historie

Stolice matematiky a stolice deskriptivní geometrie patřily do prvních čtyř ústavů, které byly založeny v roce 1899 a tvořily základ nově vzniklé České vysoké školy technické v Brně. Po jistou dobu (1849 resp. 1873-1945) existovala paralelně německá technika.

Prvním profesorem matematiky na české technice v Brně byl PhDr. Karel Zahradník, který byl první dva roky existence školy jejím rektorem. Profesor Zahradník vedl ústav matematiky I až do roku 1916. Vedle stolice matematiky I byla již v roce 1900 obsazena i stolice matematiky II profesorem Antonínem Suchardou. Na obou matematických pracovištích působila řada významných českých matematiků. Do roku 1923 to byli na ústavu matematiky I profesor Jan Vojtěch a jeho nástupce slovenský profesor Jur Hronec, jehož v roce 1939 vystřídal RNDr. Jiří Klapka. Na ústavu matematiky II mj. vyučoval od roku 1906 profesor Matyáš Lerch, který v roce 1919 přešel na nově založenou brněnskou univerzitu, a profesor Karel Čupr.

Zakladatelem ústavu deskriptivní geometrie a jejím prvním profesorem byl Jan Sobotka. V roce 1904 odešel do Prahy, stejně jako jeho nástupce profesor Bedřich Procházka. V roce 1908 se ústavu ujímá profesor Miloslav Pelíšek a poté až do roku 1939 profesor Josef Klíma.

Během druhé světové války byly české vysoké školy zavřeny, takže po jejím skončení se do prvního ročníku brněnské techniky zapsalo 2 000 posluchačů. Všichni absolvovali kurs matematiky na ústavu matematiky II, který 1. května 1945 uvedl do chodu profesor Čupr. Profesor Klapka byl v letech 1946-1950 přednostou ústavu deskriptivní geometrie a vedoucím ústavu matematiky I byl profesor PhDr. Josef Kaucký. V roce 1951 byla všechna tři pracoviště sloučena v jedinou katedru matematiky a deskriptivní geometrie vedenou profesorem Kauckým.

V srpnu 1951 byla zřízena v Brně Vojenská technická akademie. Velká část budov a vybavení i osob přesídlila na tuto novou instituci, protože se původně nepočítalo s udržením civilní techniky. Nakonec přece jenom z původní Vysoké školy technické dr. Edvarda Beneše v Brně vznikla Vysoká škola stavitelství v Brně s fakultami inženýrského stavitelství, architektury a pozemního stavitelství. Vedením katedry matematiky a deskriptivní geometrie byl pověřen profesor Klapka. Oddělení deskriptivní geometrie řídil docent Zdeněk Kowalski. V roce 1956 došlo k obnovení školy pod názvem Vysoké učení technické v Brně přidáním energetické fakulty, která se v roce 1959 rozdělila na fakultu strojní a elektrotechnickou. Katedra profesora Klapky nejprve vyučovala na všech fakultách, než převzaly výuku matematiky a deskriptivní geometrie nově vzniklé samostatné katedry jednotlivých fakult. V roce 1958 se z Vojenské akademie Antonína Zápotockého vrátil profesor Rudolf Piska, který přednášel deskriptivní geometrii. Po odchodu profesora Klapky do důchodu v roce 1971 byl řízením katedry prozatímně pověřen docent Josef Havelka. V období 1974-1983 vedla katedru matematiky a deskriptivní geometrie stavební fakulty docentka Sylva Šantavá. V letech 1983-1997 byl vedoucím ústavu profesor Jan Voráček, kterého v době, kdy byl proděkanem fakulty, ve vedení pracoviště zastupovali RNDr. Jiří Vaněk, CSc. a doc. RNDr. Jindřich Veverka, CSc. V letech 1997-2000 vedl Ústav matematiky a deskriptivní geometrie FAST doc. RNDr. Josef Dalík, CSc., v letech 2000-2003 pak RNDr. Ivo Moll, CSc. Od června 2003 je vedoucím ústavu prof. RNDr. Josef Diblík, DrSc. Zástupcem vedoucího je nyní RNDr. Oldřich Dlouhý a tajemníky RNDr. Jana Slaběňáková a doc. RNDr. Václav Tryhuk, CSc.

Významné osobnosti

Prof. PhDr. Karel Zahradník Prof. PhDr. Karel Zahradník

Karel Zahradník se narodil 16. dubna 1848 v Litomyšli. Zde studoval na piaristickém gymnáziu. Po maturitě odešel do Prahy, kde na technice i na univerzitě navštěvoval přednášky z matematiky, deskriptivní geometrie a fyziky. Studium ukončil roku 1874 doktorátem z filozofie a zkouškou učitelské způsobilosti. V letech 1872-1875 byl asistentem na pražské technice. Současně byl suplujícím učitelem na I. českém reálném gymnáziu v Praze. V roce 1876 (v osmadvaceti letech) byl jmenován řádným profesorem matematiky na univerzitě v chorvatském Záhřebu. Na této škole působil 23 let, tedy až do roku 1899. K návratu do vlasti ho přimělo dění kolem nově vzniklé české techniky v Brně. Zde byl jmenován řádným profesorem, vedoucím ústavu matematiky a prvním rektorem (1899-1901). Spolu s J. Sobotkou, J. Jahnem a H. Schwaigrem tvořil první profesorský sbor nové školy. Váženým členem profesorského sboru brněnské techniky zůstal až do své smrti 23. dubna 1916.

Karel Zahradník byl řádným členem Jihoslovanské akademie věd a umění, dopisujícím členem Královské srbské akademie, přespolním členem Královské české společnosti nauk, dopisujícím členem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, členem zemské školní rady pro markrabství Moravské a stál při zrodu Jednoty českých matematiků. V roce 1902 byl jmenován dvorním radou.

Vědecké práce Karla Zahradníka zasahovaly do algebry, matematické analýzy a geometrie. Svých nejvýznamnějších výsledků docílil v oblasti teorie rovinných racionálních křivek, zejména třetího stupně. V době působení v Brně vydal několik svazků učebních textů pro techniky, např. O determinantech, Analytická geometrie, O plochách druhého stupně.

Prof. Matyáš Lerch Prof. Matyáš Lerch

Matyáš Lerch se narodil 20. února 1860 v Milínově u Sušice. Následkem úrazu začal chodit do školy až v devíti letech a záhy se začalo projevovat jeho mimořádné nadání pro matematiku. Maturitu složil v roce 1880 na reálce v Rakovníku. Pak studoval na technice a univerzitě v Praze a v Berlíně. V roce 1886 se habilitoval a byl jmenován soukromým docentem pražské české techniky. V následujících deseti letech uveřejnil kolem 110 článků, a to nejen v časopisech domácích, ale také v renomovaných časopisech zahraničních. Přestože se Lerch stal světově uznávaným matematikem, nepodařilo se mu získat profesuru na některé vysoké škole v českých zemích, ačkoliv o to velice usiloval. Jeho další působení na českých vysokých školách bylo nejisté, neboť asistentské místo mohlo být tehdy zastáváno nejvýš deset let a soukromý docent neměl nárok na služební požitky. Proto přijal v roce 1896 nabídku na jmenování profesorem na univerzitě ve švýcarském Freiburgu. Zde dosahuje svého zenitu. Dostává velkou cenu pařížské Akademie, v té době nejvyšší ocenění, které se dalo dosáhnout. Přes všechny pocty, kterých se mu v cizině dostalo, se Lerch chtěl vrátit do vlasti. Návrat z ciziny se mu zdařil až v roce 1906, kdy byl jmenován řádným profesorem české brněnské techniky. Na této škole působil až do roku 1920, kdy přešel jako profesor na nově zřízenou Masarykovu universitu v Brně. Po příchodu do Brna se Lerch dočkal uznání i doma. Byl zvolen čestným členem Jednoty českých matematiků a fyziků, v roce 1909 získal čestný doktorát filozofie pražské univerzity a ve školním roce 1908-1909 byl děkanem odboru strojního inženýrství brněnské techniky. Ze zdravotních důvodů musel odmítnout jmenování rektorem brněnské techniky. Zemřel v Sušici 3. srpna 1922.

Matyáš Lerch byl učenec neobyčejně pilný a plodný. Publikoval kolem 220 prací z obecné teorie funkcí, teorie eliptických funkcí a eliptických integrálů, teorie čísel, diferenciálních rovnic a syntetické geometrie. Byl nejvýznamnějším českým matematikem konce 19. a začátku 20. století.

Prof. Jan Sobotka Prof. Jan Sobotka

Jan Sobotka se narodil 2. září 1862 v Řepníkách u Vysokého Mýta. Po absolvování německé reálky v Praze na Kampě pokračoval v letech 1881-1886 ve studiu na české univerzitě a na české technice v Praze. V letech 1886-1891 byl asistentem na technice, kde suploval přednášky za profesora F. Tilšera, který byl poslancem. Pak studoval na technice v Curychu a dále byl na studijním pobytu ve Vratislavi. Protože v českých zemích nenachází místo ani na vysoké, ani na střední škole, odchází do Vídně na reálku ve 4. okrese. Po dvou letech byl jmenován asistentem deskriptivní geometrie na vídeňské technice a v březnu roku 1897 pak mimořádným profesorem deskriptivní geometrie, geometrie novější a grafického počítání. K návratu domů ho přiměla nabídka, kterou dostal v roce 1899, aby se stal prvním profesorem deskriptivní geometrie na nově zřízené české technice v Brně. Odtud odchází v roce 1904 do Prahy, kde je jmenován profesorem matematiky na Filozofické fakultě tehdy ještě Karlo-Ferdinandovy univerzity. Po vzniku přírodovědecké fakulty v roce 1920 na ní působí až do své smrti 10. května 1931.

Jeho publikační dílo představuje více jak 100 často dosti obšírných pojednání. Mezi stěžejní práce Jana Sobotky patří monografie Deskriptivní geometrie promítání paralelního (1906), Diferenciální geometrie (1909) a O geometrických příbuznostech (1916). V první z nich podal v mnohých částech zcela původní výklad základních zobrazovacích metod založených na rovnoběžném promítání.

Prof. RNDr. Jiří Klapka, DrSc. Prof. RNDr. Jiří Klapka, DrSc.

Jiří Klapka se narodil 10. března 1900 ve Skutči. Středoškolská studia absolvoval na reálkách v Lounech a v Kostelci nad Orlicí, kde v roce 1917 maturoval. Potom odešel do Prahy a stal se posluchačem České vysoké školy technické a současně i Filozofické a Přírodovědecké fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity. V roce 1921 získal aprobaci z matematiky a deskriptivní geometrie. Z Prahy přešel roku 1921 na techniku do Brna a od října toho roku tam působil jako asistent matematiky u profesora J. Vojtěcha a později u J. Hronce. V roce 1925 získal doktorát přírodních věd na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně a o tři roky později se na České vysoké škole technické v Brně habilitoval z deskriptivní, analytické a diferenciální geometrie. Asistentské místo na technice opustil v roce 1930, kdy byl jmenován profesorem na III. reálném gymnáziu v Brně. V roce 1938 byl jmenován mimořádným profesorem na Vysoké škole technické, která měla své sídlo nejprve v Košicích, posléze se však kvůli politické situaci přesunula do Martina a poté do Bratislavy. Krátce před válkou, po odtržení Slovenska v roce 1939, byl převeden zpět na techniku do Brna. V roce 1946 byl se zpětnou platností jmenován na technice v Brně řádným profesorem deskriptivní geometrie. Začátkem 50. let převzal postupně přednášky z matematiky za tehdy nemocného profesora K. Čupra. V roce 1952 byl jmenován vedoucím katedry matematiky a deskriptivní geometrie na stavební fakultě brněnské techniky. Současně založil a vedl až do svého penzionování vědecký seminář diferenciální geometrie. V roce 1956 získal doktorát fyzikálně technických věd. Zemřel 12. února 1976 v Brně.

Publikační činnost Jiřího Klapky obsahuje řadu odborných geometrických pojednání, učebnic, skript, recenzí a jiných článků. Významně přispěl k rozvoji projektivní diferenciální geometrie a to zejména zkoumáním vlastností přímkových ploch, studovaných na základě Blaschkeho a zvláště Čechovy teorie. Co se týče rozsahu je autorem 22 původních vědeckých prací, 6 vědeckých knižních publikací, mnoha pedagogických a životopisných článků a recenzí.

Současnost

Na ústavu matematiky a deskriptivní geometrie k 1. 1. 2009 pracují 2 profesoři, 4 docenti, 11 odborných asistentů a 14 asistentů (z toho 4 jsou na mateřské dovolené a někteří jen na částečný úvazek). Učitelé ústavu zajišťují výuku matematiky a deskriptivní geometrie v bakalářských studijních programech na všech oborech stavební fakulty. Základní kurzy se učí také v anglickém jazyce. Pro některé obory jsou vyučovány i předměty aplikačního charakteru - operační výzkum, pravděpodobnost a matematická statistika. Výuka probíhá v prezenční a v kombinované formě studia. V navazujícím magisterském studijním programu je zařazen semestr matematiky, jehož obsah je specializován podle oborů a je věnován zejména numerické matematice a rozšiřujícím partiím matematické statistiky. V některých oborech si mohou studenti v dalším semestru ještě vybrat některý z předmětů - analýza empirických datových souborů, aplikovaná matematika, základy variačního počtu, statistické metody, numerické metody a teorie grafů. V doktorském studiu se vyučují předměty - numerické metody I a II, pravděpodobnost a matematická statistika, regresní modely, analýza časových řad, numerické řešení variačních úloh a aplikace matematických metod v ekonomii. Posluchači mají možnost navštěvovat také volitelný předmět základy deskriptivní geometrie. Ústav matematiky a deskriptivní geometrie ve spolupráci s ústavem fyziky pořádá přípravné kurzy pro přijímací zkoušky na vysoké školy. Učitelé ústavu se podílejí na tvorbě testů a příkladů používaných na přijímacích zkouškách pro bakalářské studium na stavební fakultě i na fakultě architektury VUT a také pro navazující magisterské studium stavebních oborů.

Kromě pedagogické činnosti je na ústavu matematiky a deskriptivní geometrie věnována velká pozornost odborné a vědecké práci. Řada pracovníků se podílí na řešení projektů, grantů a výzkumných záměrů. Dílčí úkoly Matematika a Deskriptivní geometrie projektu Modernizace výuky na Fakultě stavební VUT v Brně v rámci bakalářských a magisterských studijních programů podpořeného Evropským sociálním fondem řeší kolektiv pod vedením V. Tryhuka a H. Šafářové, spoluřešiteli grantu Diferenční a dynamické rovnice na "time scales" II Grantové agentury České republiky jsou J. Diblík a Š. Pechancová, H. Koutková pracuje v grantech GAČR Rozumově nadané děti s dyslexií, Analýza rizik souvisejících se změnami režimu podzemních vod při extrémních hydrologických situacích a Extrémní srážkové scénáře pro rizikovou analýzu posouzení ekonomicky únosného a ekologicky šetrného návrhu stokových sítí, J. Vala je spoluřešitel grantu Modelování kinetiky difúzních fázových transformací v pevných látkách Grantové agentury Akademie věd České republiky. J. Diblík a V. Tryhuk jsou zapojeni do výzkumného záměru Progresivní, spolehlivé a trvanlivé nosné stavební konstrukce, J. Daněček a J. Vala do záměru Progresivní stavební materiály s využitím druhotných surovin a jejich vliv na životnost konstrukcí. Konečně J. Diblík se účastní řešení výzkumného záměru New Trends in Microelectronics Systems and Nanotechnologies.

Do povědomí české a slovenské matematické komunity vešly matematické workshopy s mezinárodní účastí, které se tradičně konají v říjnu na Fakultě stavební Vysokého učení technického v Brně pod záštitou děkana fakulty. Organizaci workshopu zajišťuje ústav matematiky a deskriptivní geometrie. V roce 2008 úspěšně proběhl již sedmý ročník. Cílem workshopů je kontaktovat ty, kteří rozvíjejí matematickou teorii a aplikují ji ve stavebním inženýrství i v jiných technických, přírodních a společenských vědách, s širší obcí matematických pedagogů, historiků a odborníků z příbuzných oblastí, a to nejen z České republiky. Po dopoledním společném plenárním zasedání, odpolední jednání workshopu probíhá ve čtyřech sekcích - 1. teoretická matematika, 2. aplikace matematiky, 3. pedagogika a historie matematiky, 4. matematický software. Workshop je přínosný jak svou otevřeností a pracovním charakterem jednání, tak i neformálními přátelskými kontakty s partnery z jiných fakult, vysokých škol, vědeckých ústavů a dalších institucí.

Rozvoji vědecké práce ústavu napomáhají hosté - přední čeští i zahraniční matematici, kteří při návštěvách pracoviště prosloví přednášky a diskutují o problematice svého oboru. V poslední době to byli mj. profesoři D. Khusainov, I. Gritsay, O. Anashkin, profesorka A. Rodkina, docent O. John a další.

doc. RNDr. Jiří Novotný, CSc.
květen 2009